Zeleninová zahrádka v březnu

Začínáme sázet a sít

V druhé polovině března můžete sázet odrůdy jarního česneku na záhony vystavené plnému slunci. Jako sadbu používejte dílky z celé cibule, (tzv. stroužky). Cibule česneku rozdělte až těsně před výsadbou. Pamatujte, že se z větších stroužků podle zkušeností získají také větší složené cibule zvané palice. Meziřádková vzdálenost činí 20 až 25 cm. Stroužky v řádku dávejte 8 až 10 cm od sebe a sázejte je 5 až 6 cm hluboko. Pro sázení drobných pacibulek, získaných z nepravého květenství česneku paličáku, stačí hloubka asi 4 cm. Odrůdy jarního česneku jsou 'Dakať a ´Japo'. Česnek vyžaduje nepříliš lehké, živinami bohaté, hluboké půdy. Patří do 2. trati a má stejné nároky na živiny jako cibule kuchyňská. Potřebuje poměrně málo vody. Na jaře mu prospívá pokud možno trvale vlhká půda, v červenci by ji mělo vystřídat sucho a teplo, aby cibule lépe vyzrály. Česnek nesnáší zamokřenou půdu.

Silné kořeny křenu selského získáte pouze na hlubokých, humózních, písčitých půdách, které se zjara rychle přehřívají. Je důležité, abyste pozemek, na němž máte v úmyslu pěstovat křen, zryli alespoň na hloubku dvou rýčů. Čerstvý chlévský hnůj tato rostlina nepotřebuje. Křenu proto dopřejte organickou hmotu ve formě kompostu nebo vyzrálého chlévského hnoje. Křen se má vysazovat v březnu. Potřebujete k tomu kořenové řízky, které získáte z postranních kořínků při podzimní sklizni konzumního křenu. Vyberte asi 30 cm dlouhé postranní kořeny, které jsou pro konzumní účely příliš tenké. Do jara je uchovávejte ve sklepě ve vlhkém písku. Mívají průměr asi l cm, mohou však být i tenčí. Spodní konec seřízněte šikmo, abyste se při výsadbě nespletli. Kořenové řízky křenu připravíte k výsadbě tak, že odstraníte všechny postranní kořeny a kořínky. Veškeré postranní kořeny čistě odřízněte, aniž byste při tom poškodili vlastní řízek. Kusem látky (pytlovinou) důkladně očistěte řízek i od těch nejmenších kořínků. Látkou vyslepte i pupeny, takže řízek zůstane zcela holý. Kořenové řízky křenu nesmíte sázet kolmo, ale jedině šikmo, pod úhlem asi 30 stupňů k povrchu brázdy.
Šikmá výsadba usnadní letní zákroky na kořenech křenu. Kromě toho se tím silně podpoří růst, neboť je celý kořenový systém v dosahu vzdušného kyslíku, který mu prospívá. Při sázení dbejte na to, aby horní část (hlava) byla v jedné rovině s okolní půdou. Na každý metr čtvereční pěstební plochy potřebujete pouze 4 kořenové řízky křenu, protože je musíte sázet do sponu
80 cm x 30 cm. Na malých zahrádkách se křen vysazuje jen zřídkakdy na záhony. Zpravidla se vysazuje jen několik rostlin do kratšího či delšího řádku. K vysazování je nejvhodnější sázecí kolík, dlouhý asi 30 cm. Pak stačí zapíchnout kolík už jen šikmo do země a připravit tak potřebný otvor, do kterého vsunete řízek. Takto postupujte každých 30 cm. Nakonec je třeba půdu sešlápnout, aby zemina měla dobrý kontakt se sazenicemi.

Kopr není třeba vysévat na zvláštní záhon. Roste na všech půdách, dokonce i v polostínu. Nechcete-li pěstovat velké množství kopru, rozhoďte osivo naširoko na záhony připravené pro zeleninu a přejeďte po povrchu hráběmi. Tím se semena dostanou natolik hluboko do půdy, aby mohla dobře vyklíčit. Osivo kopru si podrží dobrou klíčivost jenom 2 roky. Při klasickém výsevu má být meziřádková vzdálenost 25 cm. Sejte tak řídce, aby přišlo na l m2 pěstební plochy asi 5 g osiva.

Po polovině března otevřete krechty, v nichž ještě máte zeleninu. Očistěte ji a uskladněte nejlépe ve sklepě. Většina druhů zeleniny, uskladněné v krechtech, se nyní musí spotřebovat. Kromě toho potřebujete místo, jež jste použili k zakrechtování, pro novou výsadbu. Okamžitě po vyklizení krechtu musíte uvolněný pozemek zpracovat do hloubky, aby se půda stačila ještě dostatečně provzdušnit.

Ředkvičkám se daří nejlépe na prosluněném stanovišti a na lehkých až středních, humusem bohatých půdách, jež neprojevují sklon k tvorbě škraloupu. Těžké půdy mohou nepříznivě ovlivnit tvar i chuť bulviček. Ředkvičky špatně rostou na půdách, které se zejména na jaře ohřívají poměrně pomalu. Ředkvička nesnáší zeminu čerstvě vyhnojenou chlévským hnojem, a proto se může pěstovat jen ve 2. trati. Vhodné půdní a klimatické poměry umožní vysev od začátku března. Ředkvičky se vysévají většinou příliš hustě. Bezvadné bulvičky se nám podaří získat pouze při rovnoměrném výsevu. V rámci řádku dávejte semena 3 cm jedno od druhého. Pozdější výsledek za tu námahu stojí. Vyrostou-li ředkvičky příliš hustě, musíte je případně vyjednotit. Kromě toho je důležitá hloubka výsevu. Měli byste je sít jen asi l cm hluboko. Setí do větší hloubky se projeví nepříznivě na tvaru bulviček, a navíc se opozdí sklizeň. Od výsevu do sklizně narostou ředkvičky podle odrůdy za 22 až 45 dnů. Ředkvička z březnového výsevu potřebuje oproti květnovým výsevům pro svůj vývoj téměř dvojnásobnou dobu, což je třeba brát v úvahu při plánování termínů pro následné plodiny. Při výběru odrůdy si musíte uvědomit, že odrůdy určené pro pěstování pod sklem nebo plastovou fólií lze doporučit, pro volné záhony jen podmíněně, neboť ve venkovních podmínkách klesá jakost jejich bulviček. Jarní ředkev pěstujte pouze na záhřevných, humusem bohatých lehkých půdách. Těžká půda je obecně ještě příliš studená a mokrá. Ředkev se pak vyvíjí pomalu a její chuť utrpí na jakosti. Tato zelenina vyžaduje otevřenou, slunnou polohu a hluboko zpracovanou půdu. Ředkev můžete začít vysévat již v druhé polovině března nebo v dubnu při příznivých půdních a klimatických podmínkách. Pro tento raný výsev přicházejí v úvahu pouze „Jantar“ nebo „Karmína“.

Rebarbora neklade velké nároky na půdu. Stačí, když má k dispozici dostatek živin. Začátek sklizně záleží také na stanovišti. Výslunná poloha je nejlepší, i když se rebarboře daří i v po stínu. Chcete-li mít již v prvním roce po výsadbě alespoň malou sklizeň rebarbory, musíte ji vysadit hned v prvních březnových dnech. Hlavní období výsadby rebarbory připadá sice podzim, ale ještě v březnu také můžete. Důležité je, abyste měli k dispozici mohutné sazenice (oddělky z trsů) alespoň s jedním silným vegetačním vrcholem. Při výsadbě dbejte, aby nepřišly do půdy hlouběji, než rostly v původním trsu. Sazenice pevně přimáčkněte a řádně zalijte. U rebarbory se rozlišují odrůdy s červeným a se zeleným řapíkem. Víceleté porosty rebarbory je nutno v březnu přihnojit.

Milovníci salátu k řezu a listového salátu mohou koncem března začít s jeho výsevem na konečné stanoviště. Již koncem dubna budou moci ochutnat jemné listy salátu. Salát, určený k řezu, vyžaduje meziřádkovou vzdálenost 15 cm a salát k česání, u nějž se otrhávají jednotlivé listy, asi 25 až 30 cm. Osivo se vysévá do mělkých řádků tak řídce, aby se ho spotřebovaly na každý m2 pěstební plochy jen 2 g. Oba zmíněné druhy salátu netvoří hlávky, nekladou zvláštní požadavky na půdu a rostou všude, kde mají dostatek živin. V zahradnictví se můžete setkat se zajímavou formou listového salátu pod označením „dubáček" nebo „červenolistý dubáček". Jedná se o salát, jehož listy připomínají svým tvarem listy dubu. Podle odrůdy mohou být zbarveny intenzivně hnědočerveně nebo také žlutozeleně. Rostliny vytvářejí kompaktní, husté růžice, jež měří v průměru asi 30 cm a vyžadují tomu odpovídající spon. Dubáček je výrazně odolnější vůči vybíhám do květu než běžný hlávkový salát a můžete ho vysévat, resp. vysazovat, až do podzimu několikrát po sobě, přičemž poslední možná doba výsevu je přibližně začátkem srpna. Salát „dubáček" se na rozdíl od listového salátu pěstuje jako hlávkový salát. Od začátku března ho tedy můžete vysazovat buďto do fóliových krytů nebo přímo na volné záhony. Tam ho zakryjte perforovanou fólií nebo netkanou textilií. Sázejte ho do sponu 30 cm x 25 cm až 30 cm x 30 cm. Samozřejmě je možný i přímý vysev do řádků vzdálených 30 cm od sebe s pozdějším vyjednocením na vzdálenost 25 až 30 cm na řádku. Další pěstování včetně zavlažování a hnojení je stejné jako u hlávkového salátu.

Pěstování sadby řapíkatého a bulvového celeru vyžaduje teploty 18 až 20 °C. Celer citlivě reaguje v raných stadiích vývoje na nízké teploty. Vysévejte ho v první polovině března do výsevních truhlíčků či misek, semena sotva zakryjte vrstvičkou zeminy, opatrně navlhčete, přikryjte skleněnou tabulkou a umístěte do teplé místnosti. Semenáčky vzejdou za tři až čtyři týdny. Po objevení prvního pravého listu přepíchejte (pikýrujte) celer do teplého pařeniště do sponu 5 cm x 5 cm nebo hned do malých kořenáčů. Zpočátku větrejte jen málo, později však musíte začít celer včas otužovat. U řapíkatého celeru můžete opakovat výsevy každých 14 dní až do poloviny května. Koncem dubna se sazenice celerů přesazují na pěstební záhon ve sponu 30 až 40 x 40 cm

Další zajímavá forma listového salátu, odrůda 'Lollo Rossa', která přichází na náš trh jako uznané odrůdy 'Raisa', 'Redin', 'Sesam‘ 'Rosela' a 'Malibu’. Tyto saláty vytvářejí kompaktní, polokulovité rostliny, které vzbuzují dojem, že se jedná skutečně o hlavu. Listy jsou na okraji silně zkadeřené a červenohnědé. Dalších deset odrůd je zelenolistých. Tyto rostliny potřebují vysazovat do stejného sponu jako listové saláty „dubáček" a mohou se pěstovat od jara až do podzimu. Všechny registrované odrůdy listového salátu se vyznačují snadným pěstováním a vysokou jistotou výnosů.

Pažitka sice neklade žádné zvláštní nároky na stanoviště, přesto však roste nejlépe v písčitohlinité půdě, dobře zásobené humusem. Bohaté dávky organické hmoty mohou pro pěstování pažitky vhodně připravit každou půdu. Díky svému růstu je tato rostlina vhodná jako lem záhonů. Snáší i polostín, takže se pro ni vždycky nějaké to místečko najde. Je plně zimovzdorná, a proto ji lze pěstovat ve všech klimatických oblastech. Pažitka se dá množit buďto ze semen, nebo dělením starých trsů. Osivo si podrží plnou klíčivost nejvýše 2 roky. Vysévejte ji v půli března do studeného pařeniště nebo od konce března do volné půdy, a to poměrné hustě, protože se pažitka nesází po jednotlivých cibulkách, ale po celých trsech. Staré trsy rozdělte, jakmile začnou rašit. Sazenice však nesmějí přijít do země hlouběji, než jak rostly doposud. Jako meziřádková vzdálenost vyhovuje 20 cm. Rovněž mezi trsy v řádku ponechte 20 cm.

Špenát neklade na půdu zvláštní nároky, stačí, když obsahuje dostatek humusu a živin. Nelze ovšem doporučit jeho pěstování na těžkých jílovitých a jílovitohlinitých půdách. Špenát je také citlivý vůči trvalému přemokření. Této zelenině se daří nejlépe ve 2. trati. Jako předplodiny se nehodí černý kořen, červená řepa, mangold, kozlíček polníček a samotný špenát. Špenát zařazujte jen jako předplodinu nebo následnou plodinu po jiné hlavní plodině (jako meziplodinu). Od výsevu do sklizně uplyne jen asi 60 dnů, a proto ho můžete vypěstovat například ještě před okurkami nebo fazolemi. Při jarním výsevu stačí meziřádková vzdálenost 15 cm, což představuje na každý m2 výsevek asi 5 g. Osivo musí být zakryto asi 2 cm vysokou vrstvou zeminy, pak klíčí dobře a jistě. Máte-li v úmyslu pěstovat špenát před hlavní plodinou jako předplodinu, musíte ho vysít nejpozději v půli března. Velmi raný vysev se doporučuje také proto, že jarní výsevy špenátu vybíhají velmi snadno do květu, pokud je v první polovině května velké teplo a slunečno. Osivo špenátu by mělo, jestliže to povětrnostní podmínky dovolí, přijít do země již na začátku března. Špenát a kozlíček polníček z podzimních výsevů (v září) přihnojte nejpozději v půli března roztokem živin z rychle působících dusíkatých hnojiv. Špenát novozélandský patří k zeleninám ledového typu a v letních měsících přináší vysoké výnosy. Špenát novozélandský je citlivý na mráz a musí se tedy předpěstovávat. Vysévejte ho do malých kořenáčků či kelímků s písčitou kompostovou zeminou. Do každé nádoby vložte tři semena a umístěte je do pařeniště nebo na okenní parapet ve světlé místnosti, kde nemrzne. Po vzejití špenát vyjednoťte na jednu rostlinu v každé nádobce. Spotřebu čtyřčlenné rodiny může pokrýt 6 až 8 rostlin. V prvních březnových dnech můžete do volné nezamrzlé půdy vysévat špenát kubánský.

Podle průběhu počasí začíná v první polovině března sklizeň cibule zimní. Sklízejte vždy celou rostlinu. Čerstvé listy se nohou používat jako pažitka. Stonky ošlejchu jsou tlusté 8 až 15 mm. Mohou se jíst syrové na chlebu s máslem, nebo se dají jemně nakrájet a užívat do salátů, popřípadě dusit a podávat upravené jako pór nebo chřest. Ošlejch (cibule zimní) má jemnou a příjemně kořenitou chuť. Doba sklizně sahá až do začátku května, přičemž lze dosáhnout výnosu 3 až 4 kg na m2.

Chcete-li si vypěstovat velkou cibuli kuchyňskou, měli byste ji vysít již v prvních březnových dnech, pokud to počasí dovolí. U cibule dosáhnete nejlepších výsledků, máte-li k dispozici písčitohlinitou nebo hlinitopísčitou půdu, bohatě zásobenou humusem, tedy dobrou středně těžkou půdu. Použitelné jsou ještě i záhřevné písčité půdy. Velmi těžké, studené a mokré půdy se pro pěstování cibule nehodí. Důležité je, abyste pozemek pro cibuli zryli již na podzim, protože se stačí do doby výsevu dobře slehnout. Cibule nesnáší čerstvý chlévský hnůj.

Osivo cibule je plně klíčivé pouze v prvních dvou letech po sklizni. Doporučuje se vyzkoušet klíčivost. Semena smějí být zakryta nanejvýš l cm silnou vrstvou zeminy. Před zahrnutím řádků umístěte mezi cibuli semena ředkvičky jako značkovací plodinu. V březnu vysaďte sazečku jen takových odrůd, jež jsou odolné vůči vybíhání do květu, a od půli června budete moci sklízet cibuli kuchyňskou. U sazečky závisí úspěch na správné hloubce výsadby, která nesmí činit na těžkých půdách více než l cm. Sazečka do velikosti lískového oříšku je sice nejdražší, přináší však také nejlepší výsledky. Vysadíte-li ji příliš hluboko, musíte počítat i u dobrých odrůd s vybíháním do květu. Pro vypěstování sazečky cibule kuchyňské můžete zvolit o něco pozdější termín. Pro výsev semen cibule k vypěstování sazečky je nejpříznivější doba od poloviny března do začátku dubna. Pro tento účel se mohou používat pouze určité odrůdy, protože jiné pak následující rok ženou ze sazečky do květu.

Kapustu hlávkovou můžete vysazovat ve druhé polovině března, máte-Ii silné přepichované nebo hrnkované a otužované sazenice. Raná výsadba kapusty vyžaduje záhřevné, písčitohlinité nebo hlinitopísčité, velice humózní půdy. Na těžkých, studených půdách trvá vývoj příliš dlouho. V úvahu připadají jen záhony v první trati. Rané odrůdy, vhodné pro tento způsob pěstování, se spokojí se sponem 40 cm x 40 cm

Začátek března představuje nejvhodnější dobu pro výsadbu kedlubnů a květáků do malého skleníku. Pro kedluben je vhodný spon 20 cm x 20 cm a pro květák podle odrůdy 30 cm x 40 cm až 40 cm x 40 cm.

Vysejete-li do meziřádků ranou odrůdu ředkvičky, získáte v půli dubna jednu sklizeň navíc. Pro přípravu půdy a postup při výsadbě platí pokyny, uvedené pro pěstování v pařeništi.

V prvních březnových dnech můžete osázet fóliové kryty.Přednostně přichází v úvahu hlávkový salát, kedluben a květák. Kromě toho je zde možné vysévat ředkvičku, ředkev a mrkev.

Hlávkový salát, který jste vysadili do malého skleníku koncem února, musíte až do začátku tvorby hlávek zavlažovat jen velmi málo.Jinak rostliny vytvoří jen příliš mělký kořenový systém a kromě toho kropení nadzemních částí rostlin podporuje napadení chorobami. Hodně větrejte, pokud silně svítí slunce. V posledních březnových dnech, kdy se začínají tvořit hlávky, dopřejte hlávkovému salátu základní hnojení dusíkem (5 g dusíku na m2), a to nejlépe ve formě 0,3% roztoku.

Studená pařeniště můžete v březnu využít pro dobře připravené sazenice hlávkového salátu. Osetá pařeniště začněte přes den větrat, jakmile semenáčky proniknou povrchem půdy a vzejdou. Využijte k tomu každé příležitosti, kdy nemrzne.Především je třeba každý den sundávat materiál, jímž je pařeniště zakryto, a večer ho zase vracet na původní místo, a to i když nehrozí nebezpečí, že by v noci přišel mráz. Světlo a vzduch jsou hlavními předpoklady pro získání zdravé a silné sadby. Se zaléváním musíte být naopak opatrní. Zavlažujte pouze tehdy, když vyschne svrchní vrstva půdy, potom ale tak důkladně, aby to nebylo zase brzy zapotřebí. Zalévejte jen za slunečného dne, aby rostliny během větrání rychle oschly. Jinak je velmi snadno napadne plíseň a uhynou. Opatrní musíte být zejména u sazenic zelí a salátu. Brokolice má obdobné nároky na půdu, podnebí a předplodinu jako květák. Druhově je podobná květáku. Květy však nejsou tak nahuštěny, vyrůstají na delších, masitých stopkách a jsou zbarveny převážně zeleně nebo fialově. Je třeba vyzdvihnout skvělou chuť a poměrně vysoký obsah výživných složek.

Brokolici se daří téměř na každé zahradě a na rozdíl od květáku se může pěstovat i v méně příznivých podmínkách. Od začátku do konce března můžete brokolici vysévat do teplého pařeniště. Sklízí se koncem května. Druhý termín výsevu je v červenci se sklizní v říjnu. Tato zelenina má zvláštní charakter růstu, díky němuž se může sklízet v dlouhém časovém rozmezí, a proto většinou stačí pěstovat jen malý počet rostlin. Chcete-li mít silné sazenice, doporučuje se klást jednotlivá semena 3 cm od sebe. Uvedený termín výsevu umožní výsadbu dobře vyvinutých a otužilých sazenic od začátku dubna a z druhého výsevu v srpnu. Brokolice za dlouhého letního dne snadno vybíhá do květu, a tak nemá růžice ke sklizni.

Kdo má pařeniště naplněné teplým hnojem, může v březnu vysít celer a vypěstovat si vlastní sazenice. Osivo ale vysejte tak řídce, aby ho přišlo na každý metr čtvereční plochy pařeniště nanejvýš 0,2 g. K rychlému a bezpečnému vyklíčení potřebuje osivo celeru půdní teplotu 16 až 18 °C. Obecně se výsev celerového osiva pro pěstování na malé zahrádce nevyplatí, mnohem lepší je koupit si potřebný počet sazenic v zahradnictví.

Hrách setý patří k rostlinám, které žijí v symbióze s hlízkovými bakteriemi, hromadícími v půdě dusík. Bakterie žijí v kořenových hlízkách, podobných malým nádorům, a mají schopnost biologicky vázat vzdušný dusík. Po tom, co odumřou, může hrách využít dusík. Hrách nesnáší půdu čerstvě vyhnojenou chlévským hnojem, patří tedy do 2. tratě. Hrách neklade zvláštní nároky na předplodinu, sám sebe však jako předplodinu nesnáší a neměl by se pěstovat ani po žádných jiných luskovinách. Z odrůd hrachu setého rozlišujeme hrách k vylupování (polní), dřeňový a cukrový. Dřeňový hrách má svrasklá semena a je chuťově lahodnější než polní hrách. Jeho suchá semena se nedají dobře využít pro kuchyňské účely, protože při vaření zůstávají tvrdá. Polní hrách má kulatá a hladká semena a má význam zejména pro velkoplošné výsevy. U cukrového hrachu chybí na vnitřní straně lusků pergamenová blanka, takže se mohou používat nejen zelená semena, ale i lusky. Hrách není příliš náročný na půdu, stačí, když je dobře zpracovaná a bohatá na humus. Pro rané výsevy jsou vhodnější lehčí půdy než těžké, protože se rychleji zahřívají. Tím se urychlí i vzcházeni osiva a další vývoj rostlin, rovněž sklizeň nastane dříve. Hrách setý polní ve stadiu mladých rostlin snese beze škody slabší mrazíky, dřeňový hrách nikoli. Pro březnové výsevy proto přichází v úvahu pouze polní hrách. Sklízíte-li hrách pro zelená nezralá semena, otrhávejte celé lusky. Výsevek u hrachu kolísá, což je způsobeno různou velikostí semen u jednotlivých odrůd. Jeden gram semen hrachu může obsahovat 3 až 5 zrn. Semena vyšších odrůd by se měla dávat poněkud dále od sebe než semena nižších odrůd. Obecně se počítá na každý metr čtvereční oseté plochy s množstvím 25 až 30 g osiva. Na lehkých písčitých půdách je výsevek o něco vyšší a na těžkých nižší. Na těžkých, dobře humusem zásobených půdách se vyvinou mnohem bujnější rostliny hrachu než na půdách lehkých. Na normálním záhoně (o šířce 1,2 m) je místo pro 4 řádky hrachu. To odpovídá meziřadkové vzdálenosti 30 cm za předpokladu, že okrajové řádky zasejete 15 cm od krajů záhonu. Hrách vysévejte do řádků po jednom, tedy nikoli do hnízd, jako se to často dělá u keříčkových fazolí. Rýhy pro vysev je třeba vyhloubit tak, aby zrna hrachu mohla být zakryta 5 cm vysokou vrstvou zeminy. Každé 2 až 3 cm položte jedno semeno a hned je trochu zamáčkněte do země. Pak řádek zahrňte hřbetem hrábí a lehce jej přimáčkněte. Záhony hrachu zajistěte proti vyklování, jež snadno způsobí holubi. Nejjistější je napnout nad záhony staré rybářské sítě. Nesmějí však ležet přímo na zemi,ale asi 5 až 6 cm nad ní a musíte je pevně napnout. Přitom nezapomeňte na zajištění po stranách, protože by holubi jinak vlezli pod sítě. Stejným způsobem mohou jako ochrana posloužit staré vysloužilé záclony. Smrkové chvojí nebo podobné větve jsou účinné, jsou-li jimi záhony zcela zakryty. Ještě výhodnější je použít netkanou textilii. Je mylné se domnívat, že vzrůstné odrůdy mají také nejvyšší výnosy. Novější, vysoce výnosné odrůdy, bývají většinou vysoké jen 65 až 80 cm. Pro usnadnění sklízňových prací a jako předpoklad dobrých výnosů i za mokrého a studeného počasí je výhodné zasít na každý záhon vždy dva dvojřádky a uprostřed každého dvojřádku napnout síť s velkými oky z perlonu nebo z tenkého drátu (plotové pletivo), po níž se rostliny mohou pnout vzhůru. Dvojřádky by měly mít vnitřní vzdálenost 20 cm a mezi oběma by se měl ponechat 60 cm široký volný pruh, který může později při sklizni posloužit jako pěšinka Hlávkový salát, který v březnu vysadíte na volný venkovní záhon, můžete sklízet o 10 až 12 dnů dříve, jestliže záhony celoplošně zakryjete netkanou textilií. K zakrytí použijte netkanou textilii, přičemž je výhodné vytvořit na okrajích záhonu malý val z hlíny, abyste docílili určitého nadzvednutí fólie nad povrch půdy. Okraje fólie zasýpejte zemi, aby neměl vítr příležitost se do krytu opřít. Je výhodné, když je v okamžiku odstraňování textilie nebo fólie zataženo, protože silné sluneční paprsky mohou snadno popálit listy rostlin. Nechcete-li zakrývat příliš velkou plochu záhonu, použijte dřevěný rám s fólií. Tento způsob urychlení sklizně je možné s úspěchem využít mimo jiné i u kedlubnů a u ředkviček.

Od poloviny března připravujte naslunném místě záhony pod širým nebem, pokud možno chráněném před větrem, určené pro pěstování sazenic zeleniny.

V poslední třetině března začněte vysévat do volné půdy osivo zeleniny za účelem získaní sazenic. Záhon si připravte o trochu dřív. Postupujte přitom jako v případě zeleninových záhonů. Sazenice budou mít dobrý kořenový bal, jestliže záhon pro vysev pokryjete vrstvou kompostové zeminy nebo substrátem na bázi rašeliny a vše dobře zpracujete motyčkou. Chcete-li vysévat hlávkový salát koncem března na venkovní záhony, určené pro vysev, použijte k tomu letní odrůdy. Sklizeň salátu, vysetého v březnu, nezačne dříve než během června, a proto nelze doporučit rané odrůdy. Ty totiž neodolávají dobře horku a předčasně vybíhají do květu. Zvláštní formou salátu je ledový salát. Od obyčejného hlávkového salátu se liší bublinatými, křehkými listy, které mají většinou silně zvlněný nebo kadeřavý okraj. Hlávka je podstatně větší a podle odrůdy dosahuje hmotnosti 500 až 800 g. Ledový salát potřebuje ke svému vývoji asi o 14 dnů delší dobu než hlávkový salát máslového typu. Zato však značně odolává vybíhání a snáší horko. Existují i červenolisté odrůdy. Ledový salát se u nás pěstuje především jako letní, takže s jeho výsevem můžete začít v březnu.

Od začátku března můžete začít na lehkých humózních půdách s výsevem hlávkového salátu a kedlubnů do volné půdy, jestliže to dovolí povětrnostní podmínky. Pro tento účel by se měla používat silná přepichovaná nebo hrnkovaná sadba. Hlávkový salát vyžaduje standardní spon 20 cm x 20 cm, zatímco kedluben 20 cm x 25 cm až 25 cm x 25 cm. Oba zeleninové druhy snesou slabé mrazíky, přesto je raději chraňte poklopy před mrazem. V případě, že je termín výsadby kolem 10. března, můžete počítat se sklizní počátkem května. Předpokladem je použití raných odrůd, určených pro volné půdy. Ozimý salát musíte po přezimování v březnu přihnojit. Kromě toho je třeba dobře nakypřit půdu. Hnojivo je nejlepší aplikovat v kapalné formě s rychle působícím dusíkatým přípravkem. Zalévejte mezi řádky. Hnojivou zálivku opakujte po 8 až 10 dnech. Začněte okopávat hned, jakmile povrch půdy po hnojení trochu oschne, aby se ke kořínkům dostal i vzdušný kyslík.

Od konce března můžete vysévat do volné půdy všechny druhy brukvovité zeleniny (košťáloviny), včetně kedlubnů. Vysévejte do řádků, vzdálených 15 cm od sebe. Chcete-li získat silné sazenice, musíte sít pokud možno řídce a rovnoměrně.Řádky je po výsevu vhodné zasypat l cm tlustou vrstvou kompostové zeminy, dobrá je i směs kompostu s pískem. Docílíte tím lepší vzcházivostí.

Mrkev je souhrnné označení pro všechny typy a velikosti mrkve obecné, tedy i pro krátké a středně dlouhé odrůdy s tupým zakončením, které se často mylně označují jako karotka. Označeni „karotka" patří všem raným mrkvím bez ohledu na tvar kořenu. Známe tedy odrůdy mrkve s kulovitým, krátkým, středně dlouhým a dlouhým kořenem. Podle barvy rozlišujeme bílé, žluté, oranžové a červené odrůdy. Pro kulinářské účely přicházejí v úvahu jen poslední dvě skupiny. Stejně jako veškerá kořenová zelenina nesnáší mrkev půdu vyhnojenou čerstvým chlévským hnojem, takže ji musíte vysévat na záhony ve 2. trati. Půda nesmí být ani kyselá, protože mrkev dává přednost neutrální půdní reakci. Tato zelenina je také citlivá na čerstvé vápnění, takže se vápní k předplodině, jestliže je hodnota pH nižší než 6,5. Nejdůležitější je hodně hluboko zrytý pozemek, protože se jinak znetvoří kořeny. K témuž jevu dochází i na silně kamenitých půdách. Mrkev roste nejlépe na záhřevných, lehkých půdách s vysokým obsahem organické hmoty. Na nich se také nejdříve sklízí. Na těžkých půdách se pomaleji vyvíjí především rané odrůdy mrkve, které zde také dosahují sklizňové zralosti později. Půdy, které projevují silný sklon k tvorbě škraloupu, jsou nevhodné. Mrkev neklade zvláštní nároky na předplodinu, neměla by se však vysévat po celeru ani sama po sobě. Máte-li zájem o ranou sklizeň, musíte si také vybrat vhodnou odrůdu. Dejte přednost krátkým a středně dlouhým odrůdám s krátkou vegetační dobou. Oba zmíněné typy se mohou sklízet asi tři měsíce po výsevu. Na březen připadá hlavní doba výsevu pro rané a středně rané odrůdy mrkve. Meziřádková vzdálenost by měla činit 20 cm. Semena mrkve jsou poměrně malá, takže l g obsahuje 800 až 900 semen. To je třeba si při setí uvědomit. Většinou se mrkev vysévá příliš hustě. Na každý metr čtvereční by mělo přijít jen asi 0,5 g osiva. Promíchejte osivo mrkve s dvojnásobným množstvím suchého, jemného písku; takto se dá lépe dodržet správný výsevek. Hloubka výsevu má činit 0,5 až l cm. Řádky je třeba po zahrnutí přimáčknout. Od výsevu mrkve do vzejití uplyne často 25 až 35 dnů, takže je radno používat značkovací osivo.

Pro značkování se nejlépe hodí salát a ředkvička. Od prvního či druhého jmenovaného zeleninového druhu do řádků s mrkví před zahrnutím zasijte nepatrné množství semen. Tyto rostliny vzejdou mnohem dříve než mrkev. Řádky jsou pak vidět, takže je možné záhon okopávat.

Ředkvička pak ještě poskytne sklizeň navíc. Jednotlivá semena však musíte klást nejméně 8 cm od sebe, jinak by mrkev trpěla. Jako značkovací salát zvolte některou letní odrůdu. Značkovací rostliny později přesaďte na jiný záhon.

Pastinák setý . Podobá se veliké bílé mrkvi se širokou hlavou. Je to aromatická kořenová zelenina, velmi bohatá na živiny. Její výživná hodnota převyšuje hodnotu mrkve i kedlubnu. Pastinák dává přednost střední až těžké, pokud možno hluboké půdě, bohaté humusem. Jako kořenová zelenina nevyžaduje čerstvé organické hnojení, zařaďte jej tedy do 2. trati. Potřebuje přibližně stejně dusíku a fosforu jako pozdní mrkev, draslíku však mnohem víc. Pastinák potřebuje pro dokončení svého vývoje asi sedm měsíců, a proto byste ho měli zasít už v březnu. Na každý metr čtvereční osevní plochy je zapotřebí 0,5 až 0,8 g osiva. Meziřádková vzdálenost činí 30 cm a hloubka výsevu až 1,5 cm. Pastinák dlouho vzchází, a proto je žádoucí použít značkovací osivo (ředkvičku). Po vzejití vyjednoťte pastinák na vzdálenost asi 10 cm. Možné jsou i pozdější výsevy v dubnu až počátkem května, sklidíte z nich však menší kořeny. Část úrody můžete ponechat na záhoně a sklidit až zjara následujícího roku.

Mezi naťovou a kořenovou petrželí je značný rozdíl, což je třeba vzít v úvahu při nákupu osiva. Petrželí se pokrmy nejen koření, ale často také zdobí, přesto je k řezu zpravidla pěstována jen naťová petržel. Kořeny kořenové petržele se používají hlavně na podzim a v zimě. Její listy jsou hladké, nikoliv kadeřavé. Pro naťovou petržel najděte na zahrádce takové místo, kde bude chráněna především před zimními severními a východními větry. Může růst i v polostínu, a protože dorůstá nanejvýš do výšky 20 cm, může se uplatnit i jako lem záhonů. Přikládáte-li velký význam čerstvě řezané petrželi v zimě, měli byste si ji vysít k jižní stěně zahradní besídky nebo stodoly, kde ji můžete na podzim zakrýt. Přinese během zimy i časně zjara dobré výnosy. Kořenovou petržel na podzim skliďte. Petržel poroste v každé zahrádce, ale velmi ocení půdu bohatě zásobenou humusem. Čerstvé vyhnojení chlévským hnojem nesnáší ani naťová, ani kořenová petržel. U kořenové petržele je důležité, aby byl záhon zpracován opravdu do hloubky. Této zelenině se daří nejlépe v písčitohlinitých půdách s vysokým obsahem organické hmoty. Osivo petržele si nepodrží dobrou klíčivost déle než 3 roky, a proto byste měli vyzkoušet před výsevem stupeň její klíčivosti. Čerstvé osivo petržele poznáte i podle vůně. Čím intenzivněji voní, s tím větší jistotou můžete usuzovat na to, že je čerstvé. Jeden g osiva obsahuje 750 až 800 semen. Na l m2 potřebujete nanejvýš právě l g. Petržel klíčí podstatně rychleji a bezpečněji, když je již půda poněkud vyhřátá a už není příliš mokrá. Nesejte ji proto před 15. březnem. Osivo petržele, které zasejete zbytečně brzy, leží v půdě příliš dlouho a podle okolností může shnít. V normálním případě trvá vyklíčení 4 až 5 týdnů. U naťové petržele stačí při výsevu vzdálenost mezi řádky 12 až 15 cm, u kořenové musíte počítat s 25 cm. Osivo petržele vysévejte velmi mělce. Zejména je třeba na to dbát při raném výsevu na poněkud těžších půdách. Od výsevu až do vyklíčení nesmí vysev zaschnout, jinak ztratí klíčivost.

Chcete-li sklízet mohutný pórek, musíte ho vysévat v březnu do studeného pařeniště. Osivo vysévejte do řádků tak řídce, že ho spotřebujete na l m2 plochy pařeniště nanejvýš 2 g. Jeden gram osiva obsahuje asi 400 semen. Osivo póru pravého si podrží plnou klíčivost pouze 2, nejvýše 3 roky po sklizni, proto je před výsevem bezpodmínečně nutná zkouška klíčivosti. Až do vzejití nechte pařeniště zakryté slaměnými rohožemi nebo rámy. Snímejte je pouze za slunečných dnů. Záhon s vysetým pórem musíte udržovat po dobu klíčeni stále rovnoměrně vlhký. Nikdy se na něm nesmí vytvořit škraloup.