Zeleninová zahrada v září

Sklizené rostliny pečlivě odstraňte a půdu řádně nakypřete. Ve většině případů bude vhodné, když tři až čtyři dny před vysazením plodin určených pro podzimní sklizeň půdu důkladně zavlažíte (30 až 40 l na m2). Doplníte tak množství vody, jíž bývá nedostatek, a rostlinám tím usnadníte zakořeňování. Pro podzimní sklizeň se hodí zejména hlávkový salát, kedluben, zimní endivie a ředkvič­ka. Potřebné rostliny musíte vysít včas, začátkem srpna, na volné výsevní záhony. Nejpozdější termín výsadby je 10. až 15. září. Pro podzimní vý­sadbu používejte samozřejmě jen odrůdy s krátkou dobou vývoje.

Koncem září má dostat pozdní květák ještě jednu dávku hnojení. Použijte k tomu 0,3% roztok plného hnojiva a rych­le působícího dusíkatého hnojiva. Oba druhy smí­chejte v poměru 1:1.

Květák, který nevytvořil do konce září vyvinuté růžice, musíte chrá­nit před časnými mrazíky.

Obáváte-li se nočních mrazíků, je nejlepší, když nad květákem napnete fólii. Můžete k tomu využít přenosné fóliové rukávce či kryty, odpovídající velikostí květákovému porostu, pokud vám zbyly od jara. Postačí i pouhé zakrytí porostu silným balicím papírem, který musíte samozřejmě zajistit proti větru.

V září uschnou fazolové lusky, určené pro sklizeň na se­meno. Nastal čas sklidit je. Celé rostliny odřízněte těsně u země. I s lusky je rozvěste na suchém, větraném místě na tak dlou­ho, dokud úplně neuschnou. Tento způsob sušení se osvědčil lépe než otrhávání samotných lusků.

Podle počasí potřebuje salát v září dvě až tři dávky vody, vždy po 20 l na m2. V okamžiku, kdy začne tvořit hlávky, zelí ještě přihnojte dávkou 5 g dusí­ku na m2 ve formě rychle působícího dusíkatého hnojiva.

Kadeřavá kapusta (kadeřávek) by měla do příchodu mrazů vytvořit ještě hodně listové hmoty, a proto ji v září zno­vu přihnojte dusíkem. Roztoky hnojiv jsou vhodnější než suché rozhoze­né hnojivo. Kadeřávek tak zároveň dostane i po­třebnou vodu, bez níž hnojení není účinné.

Pozdní kedluben, určený pro spotřebu v zimě, snese ještě v září přihnojení. Má-li mít kedluben dobrou skladovatelnost v zi­mě, dejte mu v září plné hnojivo s nízkým obsa­hem dusíku. Živné roztoky připravujte v koncent­raci 0,3 % a aplikujte je počátkem září.

Hlávkový salát, který ještě do konce září nedosáhl sklizňové zralosti, zakryjte pařeništními okny nebo fólií. Hlávky se pak budou tvořit rychleji a jistěji, zej­ména pokud se dostaví časné podzimní mrazíky. Konstrukce, na kterou okna položíte, může být vysoká jen 25 cm až 30 cm. Místo pařeništních oken lze použít rámy potažené fólií nebo fóliovníky či rukávce, jaké jste používali na jaře.

Hlávkový salát ozimý byste měli pěstovat jen tam, kde jsou k dis­pozici střední, nepříliš mokré půdy. V úvahu tedy přicházejí hlavně písčitohlinité nebo hlinitopísčité půdy, které jsou také hodně humózní. Vhodné odrůdy jsou 'Humil' a 'Altenburský'. Hlávkový salát ozimý byste měli vysévat od 1. do 10. září. Vysévejte ho stejně jako jiný hlávkový salát na záhony pod širým nebem.

V oblastech s příznivým podnebím můžete na začátku září vysévat ještě mrkev, která bude přezimovat. Tuto metodu pěstování mrkve však lze doporučit pouze pro oblasti s mírnými zimami, kde jsou pís­čité půdy.

Volné místo v pařeništích mohou v září ještě zaplnit ředkvičky. Nejlépe se pro tento účel hodí rychle rostoucí odrůdy. Při výsevu musíte bezpodmínečně použí­vat prkénko se sázecími kolíky. V teplých, chráněných polohách a na lehkých, humózních půdách dosáhne i ředkvička vysetá na volný záhon ještě do poloviny září sklizňové zralosti.

Nejpozději začátkem září (často již koncem srpna) je čas sklízet cibuli vypěstovanou ze sazečky i ze semen. Je-li nať po deštivém létě ještě zelená, trochu cibu­li podryjte vidlemi. Tím se zpřetrhá velká část ko­řenů a urychlí se vyzrávání a zatahování cibule. V žádném případě nelze doporučit sešlapávání nati, s nímž se často můžete setkat.

Saturejku zahradní z pozdních výsevů musíte sklidit a usušit zhruba do poloviny září.

Neotálejte déle, protože saturejka by mohla pad­nout za oběť časným podzimním mrazíkům.

Chcete-li si nasušit pro zimní po­třebu listy libečku, musíte je sklidit v září. Listy se nesmějí sušit na slunci, protože potom ztrácejí značnou část aromatických látek. K po­dobným ztrátám dochází i tehdy, když usušené listy neuskladníte ve vzduchotěsných nádobách.

Koncem září nasušte majoránku z druhé sklizně. Při druhé sklizni nemají rostliny většinou nasazena poupata. Nesmíte na ně tedy čekat, na­opak se musíte řídit uvedeným kalendářním datem.

Petrželku přesaďte v září do koře­náčů, budete ji moci celou zimu průběžně sklízet. Pro tento účel je možné využít listovou i kořeno­vou petržel. Kořenová však nemá kadeřavé listy. Budete pro ni potřebovat hlubší, tedy větší koře­náče, protože její kořeny jsou o hodně delší, než je tomu u kadeřavé listové petržele. Rostliny vyryjte opatrně ze země, dávejte přitom pozor na kořeny a okamžitě je zasaďte. Na vzduchu trpí. Sázejte je pouze tak hluboko, jak rostly před výsadbou. Pro listovou petržel stačí kořenáče o průměru 12 cm, pro kořenovou asi 14 cm. Do každého kořenáče natěsnejte co nejvíc rostlin. Vzdálenost mezi nimi postačí 3 cm u naťové a 5 cm u kořenové petržele. K výsadbě používejte hlinitou nebo písčitou kom­postovou zeminu.

Vysazenou petržel ponechte až do příchodu mrazů pod širým nebem nebo v pařeništi. Kořenáče zapusťte do země až po okraj. Po zapuštění musíte petržel důkladně zalít, aby ko­řeny získaly těsné spojení se zeminou. V kořená­čích pod širým nebem nesmí vyschnout substrát. Na místo, kde jsou zapuštěny, by nemělo dopadat přímé slunce, protože by petržel zvadla.

V září zasaďte do kořenáčů pažitku, potom ji budete moci sklízet celou zimu.

Zatímco lilii bělostnou musíte přesazovat již v srp­nu, nastala pro sázení nebo přesazování všech ostatních lilií ta nejsprávnější doba právě teď. Téměř všechny lilie milují teplé, slunné stanoviště a především potřebují půdu, která dostatečně odvá­dí vodu. Máte-li jílovkou, těžkou půdu, musíte její vlastnosti zlepšit pískem a lehkým kompostem. Do jamky, kam budete sázet, přijde dospod nejprve vrstva štěrku a na ni písek, do nějž uložíte cibuli. Takto zajistíte odvádění vody i v těžkých půdách. Nad vrškem cibule má být lehká, ale živinami dobře zásobená půda, aby v ní našly kořínky lilie dostatek živných látek. K zásobení této vrstvy humusem však nepoužívejte chlévský hnůj, nýbrž jen kompost, smíchaný s rašelinou a pískem. Lilie dávají přednost zastíněnému povrchu půdy, jako je tomu v přírodě díky sousedním rostlinám. Není-li na zahradě ještě možné takovéto přirozené zastínění půdy, vypomozte si nastýlkou z rašeliny. Stanoviště hned zvolte tak, aby tuto úlohu později převzaly sousedící půdopokryvné rostliny.

Narcisům se nejlépe daří v písčitohlinitých půdách, dobře zásobe­ných humusem.

Čerstvý chlévský hnůj však nesnášejí. Tam, kde v půdě chybí humus, použijte jen hodně uleželý chlévský hnůj nebo vyzrálý kompost. Na mokrých a kyselých půdách, chudých na vápník, se narci­sům nedaří.

Nejpříhodnější doba pro výsadbu cibulí narcisů připadá na září. Pro narcisy na záhonech zvolte meziřádkovou vzdálenost asi 20 cm. V řádku dávejte cibule 10 až 15 cm od sebe. Při skupinové výsadbě stačí, když cibule budou od sebe vzdáleny 15 cm. Hloubka výsadby činí 15 cm.

Hlavní agrotechnická lhůta pro výsadbu cibulí tulipánů připadá na říjen, ale můžete je sázet už v poslední záři­jové dekádě.

• přejdi na říjen